Vzdělávání zprostředkovává teoretické znalosti z existenciální analýzy a logoterapie spolu s nácvikem praktických terapeutických dovedností a metod potřebných pro samostatnou terapeutickou práci. Nedílnou součástí vzdělávání je sebezkušenost (ve výcvikové skupině, malých skupinkách a v individuální sebezkušenosti) a supervize přímé práce s klienty a dále doplňující vzdělávání se mimo osnovy výcviku ve specifických oblastech odborných dovedností (např. práce s dětmi, párová terapie aj.)
Vzdělávání je uspořádáno do následujících částí:
1. Seminární část
Seminární část vzdělávání trvá čtyři a půl roku. Probíhá formou třídenních bloků. Kmenoví lektoři jsou přítomni po celou dobu seminární části. Nestřídají se s jinými kolegy a do výuky nedochází ani externí lektoři. Teoretické znalosti a praktické dovednosti jsou předávány na podkladě skupinové práce (ve velké skupině a malých skupinkách) formou cílené sebezkušenosti, sdílení a zpětných vazeb (prožitková báze) i přímé výuky. Mají za cíl podpořit vlastní emocionální a osobnostní rozvoj frekventantů (nácvikem fenomenologického postoje, rozšířením dialogických schopností – k sobě samým i druhým – a podporou osobní integrace).
Seminární část je rozdělena do těchto dvou částí:
1.1. Základní vzdělávání
Těžištěm základního vzdělávání je zprostředkování specifické teorie a metodologie existenciální analýzy a logoterapie spolu s bezprostředním nácvikem její praktické aplikace. Jde o kombinaci výkladu teorie, nácviků, rozboru kazuistik a supervize v každém výcvikovém setkání. Terapeutickou zkušenost v průběhu základního vzdělávání získávají frekventanti prostřednictvím sebezkušenostních bloků zacílených na posilování terapeutických dovedností a nácvikových triád. Sebezkušenost a nácviky z triád jsou podrobeny zpětné vazbě velké skupiny, pedagogickému a superviznímu vedení lektorů. Zpětná vazba je vedena s důrazem na využití metod existenciální analýzy a logoterapie, rozbor praktických postupů a terapeutických dovedností, sebezkušenost a zkušenost v roli terapeuta, klienta a superverzirora. Na konci každého setkání je závěrečné hodnocení osobního vývoje a zhodnocení celého výcvikové setkání. Základní vzdělávání trvá přibližně dva a půl roku (tj. 16 bloků).
Během základního vzdělávání musí frekventant úspěšně absolvovat dvě písemné zkoušky z teoretických základů. V případě neúspěchu v písemné zkoušce (méně než 85% správných odpovědí) musí zkoušku opakovat. Dokud nemá písemnou zkoušku splněnou, nemůže přistoupit k další písemné zkoušce. Opakování písemné zkoušky je možné (maximálně však 2x).
Na konci základního vzdělávání frekventanti hodnotí svůj dosavadní osobní proces ve výcviku a získávají zpětnou vazbu od skupiny a lektorů o tom, jak jsou vnímáni k započetí samostatné poradenské praxe (aplikace základů existenciální analýzy a logoterapie v oblastech prevence, poradenství, krizové intervence, podpůrné psychoterapie, doprovázení).
Pokud frekventanti úspěšně napíší druhou písemnou zkoušku a ze strany lektorů nejsou výhrady k započetí jejich poradenské práce, mohou přejít do klinické části vzdělávání a získávají statut: „Poradce ve výcviku pod supervizí“. V případě, že se během základního vzdělávání opakovaně ukazují deficity v terapeutických dovednostech, jsou frekventanti konfrontováni s možností neudělení certifikátu.
1.2. Klinická část
Klinické vzdělávání představuje aplikaci existenciální analýzy v klinické praxi. Zprostředkovává fenomenologické obrazy jednotlivých klinických poruch, a to jak z pohledu existenciální analýzy, tak i mezinárodních klasifikací. Obsahové těžiště spočívá v získávání terapeutických dovedností, ve zprostředkování diagnostiky, psychogeneze, psychopatologie a existenciálně analytické psychoterapie jednotlivých poruch. Předávání teoretických znalostí je prokládáno prací v malých nácvikových triádách (klient, terapeut, supervizor) s reflexí prožitků, které se mohou v terapeutické práci objevit, a ilustrováno případovými studiemi. Tato část trvá přibližně dva roky (tj. 12 bloků).
Do klinické části by frekventanti měli vstupovat s minimálně 30 hodinami individuální sebezkušenosti, započatou praxí s psychicky trpícími pacienty a stáží na psychiatrickém pracovišti. Praxi na psychiatrickém je třeba dokonči před vstupem do supervizí části.
Ke konci klinické části jsou frekventanti povzbuzování k využití existenciální analýzy ve svém oboru nebo započetí psychoterapeutické práce pod supervizí. Mohou také začít docházet do supervizí, ale z doby klinické části se jim započítává do celkového počtu maximálně 20 supervizních hodin.
Klinická část je zakončena závěrečnou písemnou zkouškou z praktické aplikace existenciální analýzy v klinické práci. Má část teoretickou – z klinických obrazů a užití existenciálně analytických metod práce s klientem a kasuistickou – tří existenciálně analytických kasuistik (zahrnující orientaci v diagnóze, terapeutickou rozvahu, volbu terapeutického postupu, reflexi alternativ, atd.). Pravidla pro závěrečnou písemnou zkoušku jsou stejná jako pro předchozí písemné práce.
Na konci klinického vzdělávání reflektují frekventanti svůj osobního vývoje v rámci vzdělávání a dávají zpětnou vazbu k výcviku. Dostávají také zpětnou vazbu od lektorů a skupiny k osobnímu rozvoji a k terapeutickým kompetencím a jejich případným deficitům. Po úspěšném zvládnutí klinické části přechází frekventant do supervizního stadia.
2. Supervizní část
Do supervizní části docházejí frekventanti, kteří již psychoterapeuticky pracují, nebo se chystají začít pracovat. Cílem supervizní části je péče o kvalitu klinické práce skrze upevnění terapeutických dovedností prostřednictvím výměny zkušeností, zpětné vazby a kritické reflexe vlastní praxe. Především sledujeme, zda frekventant je schopen dobré diagnostické úvahy, adekvátního porozumění dynamice klienta, správného vyhodnocení a nastavení podmínek terapeutického procesu pro konkrétního klienta. Supervize dává prostor znovu připomenout a vysvětlit konkrétní postupy a metody existenciální analýzy a logoterapie a ukázat na přesnou aplikaci těchto metod pro daného klienta. Vysoký počet supervizních hodin a aktivních vstupů frekventantů nám umožňuje dobře vidět i osobnostní dynamiku frekventantů, která podporuje, případně komplikuje jejich práci s klienty. Supervizor má tak možnost tuto dynamiku pojmenovat a pomoci frekventantovi, aby jí využil ve prospěch klienta, případně ji zpracoval v individuální sebezkušenosti. Supervizní část trvá 7 let od ukončení seminární části výcviku. Minimální požadovaný rozsah je 150 hodin, z toho min. 50 aktivních supervizí. Délka supervizní části je individuální, závisí na aktivitě a možnostech jednotlivých frekventantů.
Supervize probíhají především skupinovou formou, nejčastěji v menších skupinách (do 8 účastníků), po dohodě se supervizorem lze supervidovat práci i individuálně. Supervizní skupiny si frekventant volí sám z doporučených supervizorů a nabízených termínů, které jsou k dispozici na webu SLEA.
Pro úspěšné ukončení supervizní části je třeba supervidovat:
• 2 dlouhé
případy (tzn. nad 50 terapeutických hodin) s
devíti vstupy a jednou závěrečnou supervizí
• 6 kratších případů (do 20 terapeutických hodin) se třemi vstupy a jednou
závěrečnou supervizí
• Více případů s 1-2 vstupy
• 5 tematických supervizí
U případů se závěrečnou supervizí je potřeba povinné vstupy absolvovat u jednoho supervizora.
3. Individuální sebezkušenostní část
Sebezkušenostní část představuje individuální sebezkušenost frekventanta v požadovaném minimálním počtu 70 terapeutických hodin. Většina hodin by měla být ukončena před vstupem do supervizní části. Vedoucího trenéra individuální sebezkušenosti si frekventant volí sám z doporučených terapeutů, kteří jsou pro tuto činnost určeni vzdělávacím týmem SLEA. Lektoři neposkytují individuální sebezkušenost frekventantům vlastní výcvikové skupiny. Frekventant může individuální sebezkušeností projít i u více poskytovatelů (zážitek různého existenciálně-analytického stylu vedení sebezkušenosti). Hlavní část (cca 50hodin) individuální sebezkušenosti by však měl absolvovat u jednoho poskytovatele (zajištění procesu). Vedoucí sebezkušenosti komunikuje při uzavírání procesu sebezkušenosti s vedoucímu výcviku, zda bylo dosaženo cílů individuální sebezkušenosti. Cílem individuální sebezkušenosti je zaměření se na frekventanta jako na osobnost budoucího terapeuta a na rozvoj jeho potenciálu pro práci s klienty. Rozvojový proces nelze zaměňovat s léčebným.
4. Další kritéria pro ukončení výcviku
Vedoucí výcviku je oprávněn navýšit jednotlivým frekventantům počet individuálních sebezkušenostních hodin, supervizních hodin, případně i konkrétní části vzdělávání. K tomuto rozhodnutí ho opravňuje zodpovědnost za kvalitu předaného vzdělávání. Důvody navýšení však musí být frekventantovi srozumitelné a jím akceptované.
Frekventanti dostávají studijní průkazy (indexy), kam se zaznamenává průběh vzdělávání, hodnocení písemných prací atp. Frekventanti si do něj nechávají potvrdit individuální sebezkušenost, supervize a další vzdělávání. Dále přikládají potvrzení o vlastní existenciálně analytické psychoterapeutické práci s klienty, absolvovaných povinných praxích a dalším vzdělávání. Pro zdárné ukončení výcviku je třeba, aby frekventant splnil následující požadavky v uvedeném minimálním rozsahu:
– 600 hodin vlastní existenciálně analytické psychoterapeutické práce s klientem.
– 600 hodin praxe s psychicky trpícími pacienty.
– 60 hodin dalšího vzdělávání v existenciální analýze a logoterapii dle vlastního výběru (konference, semináře, workshopy, přednášky apod.).
– samostudium doporučené odborné existenciálně analytické literatury
5. Závěrečná zkouška
Výcvik je ukončen závěrečnou zkouškou před komisí. Komise je nejméně tříčlenná. V komisi zasedá minimálně: jeden zástupce akreditovaných trenérů, jeden zástupce z akreditovaných supervizorů, jeden zástupce z IPVZ nebo ČAP. Pokud se zástupce externích společností nedostaví, je přizván další akreditovaný člen vzdělávacího týmu. Zkouška je veřejná a ze zkoušky je vyhotoven písemný protokol se závěrečným hodnocením, zda frekventant ve zkoušce uspěl či neuspěl.
Složky výcviku obsahující (smlouvy s frekventanty, příp. žádosti o přerušení, písemné práce a záznam o absolvování závěrečné zkoušky, informace o udělení certifikátu atp.) jsou archivovány v sídle společnosti. Dokumenty o vedení výcviku (docházku, písemné práce, potvrzení z praxí a stáží jsou u vedoucího výcviku, po skončení výcviku jsou uloženy do archivu v sídle společnosti a archivovány min. 10 let od skončení výcviku.